Jen tak

Konec s očekáváním

Naše očekávání se táhnou do hloubi nitra, tam, kam světlo nedopadá a my jen tušíme, co tam spí. Nebo je vzhůru a mluví k nám skrze touhu a dotyk na kůži, který si neumíme vysvětlit. Můžeme ho ignorovat. Můžeme předstírat, že tam není. Můžeme si myslet, že se nám to zdálo, jakmile moment pomine. Můžeme na něj chtěně i nechtěně…

Continue Reading
Jen tak

Verše volné jako myšlenky líného odpoledne

Léhal jsem tužku hrotem k papíru jako dva věčné milence; nerozlučný pár, dva, které tvoří jedno. Temnota starým dobrým přítelem Svit věčné mysli Myšlenky neposedné mušky na okraji potištěné sklínky Slunce smělé smělejších Vůně zvuků a hladiny tónů, tichý úsměv v koutku rtu; tisíců voleb, tisíců přítrží píše otec básně a obává se ticha. Uchránit, nebo zapomenout; pokřivený vhled do…

Continue Reading